Zadání
Úkolem této práce je vyhotovení studie komunitního centra pro městskou část Praha 14-Černý Most. Projekt vychází z obecné absence kulturně-církevního zařízení v místním téměř dvacetitisícovém pražském sídlišti. Toto zařízení svou polohou a funkční náplní koresponduje se stávajícím územním plánem. Dalším směrným faktorem ovlivňujícím stavební program tohoto projektu je veřejný zájem římsko-katolické církve vybudovat v tomto místě komunitní centrum pastoračního charakteru. Jedná se tedy o centrum veřejných především společensko-duchovních aktivit vycházejících z potřeby místa. Obsahem stavebního programu je vytvoření víceúčelového církevního centra s otevřenými sociálně vzdělávacími programy ve vztahu k veřejnosti organizované blízkou Římskokatolickou farností při kostelu sv. Bartoloměje v Kyjích. Ambicí tohoto střediska by bylo osamotnění a vytvoření samostatné farnosti Černý Most.
Snahou komunitního centra je svou přítomností přispět či přímo výrazněji obohatit život v přilehlých doposud poněkud fádních sídlištích. Velkou snahou komunitního centra je reagovat především na soudobé potřeby moderního náboženského společenství. Tímto se rozumí poskytnout místní komunitě, ať již jakkoli vymezené, nejen sakrální prostor klasického bohoslužebného charakteru, avšak také prostory profánního charakteru vycházející z potřeb moderní tzv. živé farnosti.Tyto prostory mají charakter míst pro setkání a provozování nejrůznějších aktivit. Jmenovitými funkčními požadavky jsou vytvořit chrámový prostor s kapacitou až 300 lidí vycházejícího z liturgických stanov římskokatolické církve, dále univerzální víceúčelový sál s malým kavárenským zařízením, prostor či prostory typu herna pro děti, učebna, klubovna, jakožto místa pro obecné volnočasové aktivity. Součástí tohoto centra jsou prostory farního úřadu, recepce, prostory administrativního charakteru pro případný komerční pronájem pro potřeby vzniku například psychoterapeutické poradny, provozu charity apod. Součástí jsou i dílčí bytové prostory v kapacitě tří samostatných jednotek určených především pro správce objektu, kněze případně kaplana nebo hosta. Tyto prostory v designovaném zařízení jsou navrženy s ohledem na minimalizaci případných stavebních úprav při snaze v rámci objemu navržené stavby modifikovat stávající funkční využití dle nových podmínek např. rozšíření pro potřeby ubytování, nových administrativních prostor, vytvoření prostor s funkcí knihovny, případného malého gastrozařízení typu čajovna, kavárna apod. (přízemí objektu C) . Veškeré prostory pro jednotlivé provozy jsou navrženy s veškerým podmiňujícím zázemím.
Stejně jako v jiných podobných případech se počítá se správou takového zařízení církevní nebo jinou neziskovou organizací.
Myšlenka - koncept
Každé zařízení, které je jakkoli ideově spojeno s duchovní tématikou si ze své podstaty s sebou nese ambici vycházet nejen z na něj kladených provozních a jiných nároků, ale v neposlední řadě by mělo odrážet jisté vlastní osobité vymezení vůči okolnímu profánnímu světu reagující na sociálně-duchovní rozměr, jenž representuje. Ten se nemalou mírou opírá nejenom o hluboce zakořeněnou tradici a kulturu, ale především o silné a nepomíjivé myšlenky a hodnoty. Stavby s touto tématikou s obecným i dílčím spirituálním rozměrem vždy vychází ať už z osobitého chápání jedince/tvůrce nebo odráží dobovou interpretaci.
Potřebuje soudobé sídliště klasický kostel? Jaké jsou obecné názorové postoje a tendence římskokatolické církve v dnešní době? Jakou má formu církevní společenství a k jaké má snahu směřovat? Jaké jsou její potřeby a jak se má representovat? Lze takové společenství resp.organismus nějak striktně vymezit? Toto byly prvotní otázky, jenž byly mým tvůrčím počátkem.
Současným neustále opakovaným oficiálním postojem církve je snaha o obecnou otevřenost a jakési uvolnění plynoucí z potřeb vzájemného porozumění a chápání, a schopnosti vést dialog v tak nábožensky osobité době, to vše však v duchu stálých a nezpochybnitelných hodnot církve.Základy tohoto směřování byly položeny během revolučního Druhého vatikánského koncilu ze šedesátých let. Veškerá pozornost se více zaměřuje na aktivní život dílčích menších společenství. Život v těchto farnostech má přispět ke vzájemné otevřenosti mezi křesťany i otevřenosti místních křesťanů vůči aktivitám, které v dané oblasti rozvíjejí zastupitelstva a nevládní neziskové organizace. Výzva k této otevřenosti je jasně vyjádřena na samém počátku klíčového dokumentu 2. vatikánského koncilu - pastorální konstituce o církvi v dnešním světě "Gaudium et spes": A co je hlavní zásadou této pastorace? „Je to především mnohotvárná činnost celého církevního společenství, podnícená Duchem svatým.“ Pastorace se dotýká celé veškeré činnosti církve. Pastorace je služba církve, která vyrůstá z jejího základního tajemství a poslání.
Inspirace:
Jak lze chápat současné náboženství? Náboženství vždy bylo ,jest a zřejmě bude poznamenáno člověčinou („lidským faktorem“), k níž patří nejen rozum, nýbrž i vášeň srdce – a především k ní patří různost, pestrost, pluralita; každý lidský akt víry, srdce i rozumu se odehrává v určitém kulturním kontextu a je jím poznamenán.
Mnoha lidem imponuje na náboženství trvalost, věkovitost, stálost. Náboženství prostupuje dějiny lidstva od prvopočátku a patrně je bude doprovázet až do jejich dosud nedohledného konce. Těm, kdo jsou fascinováni stálostí náboženství, je třeba ukázat úžasnou dynamiku a proměnlivost náboženství. Náboženství je tak trvalou součástí lidské kultury také proto, že je to jev mnohotvárný, mnohorozměrný a nesmírně flexibilní- neustále se přizpůsobuje a mění v různých dobách a prostředích.
Náboženství je tradiční záležitostí, kde tato tradice je proudem neustálých reinterpretací.
( prof.T. Halík)
Jednou z hlavních myšlenek projektu je snaha o tolikrát zmiňovanou OTEVŘENOST.
Další vůdčím principem, ačkoliv se na první pohled tato inspirace může zdát zcela nesouvisející, je jistá vidina podobnosti resp. reinterpretace KLÁŠTERa, jakožto paralely ke dnes vznikajícím komunitním/pastoračním centrům. Zmíněná podobnost je ve druhém plánu spojena s inverzním formálním pojetí, jenž se projevuje svým netradičním výrazem, který je odrazem zcela odlišného časového, místního a sociálního kontextu. Komunitní centrum se zde snaží být modifikovaným především otevřeným klášterem.Čím byl pro společnost klášter ve středověku? Především se jednalo o kompaktní multifunkční organismus, který fungoval pod záštitou velkých hodnot postavených na duchovním základě. Podobnost kláštera se soudobým komunitním/pastoračním centrem je viděna ve stejně zaštiťovaných hodnotách a víceúčelovosti, po formální stránce ve ztvárnění atria jakožto paralely k tradičnímu rajskému dvoru s ambitem, místo tradiční studny je zde vodní prvek zpřítomen v malé vodní nádržce při zvonici. Ambicí KC stejně jako středověkého kláštera je rozvoj civilizace a duchovní kultury společnosti.
Protiklad s klášterem je jistě ve způsobu života, resp. dané komunity, chápání především v prolomení hmot centra a tím jejímu většímu otevření okolní společnosti. Podobnost komunitního centra s klášterem není jedinou zpřítomenou symbolikou. Jak plyne ze slov kardinála Špidlíka: „Víra je vždy symbolická.“ Tomáš Halík dále na něj navazuje:“ Náboženství a umění mají mnoho společného. V obojí hrají klíčovou roli symboly. Pomocí symbolů zpřítomňujeme tajemství, které by jinak zůstalo skryté.“ Další symbolika v návrhu nového komunitního centra je viděna v několika dalších formálních prvcích, jako je přivádění světla (Božího symbolu) do chrámového prostoru. Strom uvnitř atria je chápán jako významný symbol mnoha kultur (symbol života, moudrosti, strom jako spojnice nebes a země, symbol svobody). O umocnění vyhraněnosti sakrální části se KC snaží svým formální zlatým ztvárnění. Imitace zlata zde reprezentuje zpřítomění ušlechtilých vnitřních hodnot, dále je tento výjev chápán jako symbol vzácnosti, svým leskem zpřítomňující nebeské království, nepomíjivost, slunce jakozdroj přirozeného světla.
Plánované funkce v tomto zařízení vychází z podmínky aktivního života lidí místní komunity. Život je zde chápán jako CESTA. I v dnešní době lze tím lépe chápat slova sv. Augustina, který říká: „Život v tomto světě je rozbouřené moře, skrz něž musíme vést svou loď až do přístavu.“ Tvarová lapidárnost celého centra vychází, jak z charakteru místa tzn. nenucené reakce na okolní zástavbu, tak především ze snahy o stabilnost, střídmost a pokoru. Jediný akcent je dán orientací sakrálního prostoru. Střešní světlík vypovídá svým průmětem o poloze oltáře, jakož to místa proměny-tajemství.
Při prvotním komponování návrhu byla snaha o vytvoření multifunkčního organismu s jistou zachovávající vymezeností vypovídající chápání rozdílu mezi sakrálním a profánním.
Základní údaje:
- území: Ocelkova ulice, Praha 14 - Černý Most
- p.č. :232/412,413,417,417,420,421,423,433, 221/393
- dotčené území o rozloze: 1380,4 m2
zastavěná plocha: 1165,5 m2
navrhované objekty - soubor staveb – hlavní SO: A,B,C,D,E
- objekt A – společensko-kulturní funkce-sakrálního i
profánního charakteru
- objekt B – farní úřad, správa centra, klubovny,herny, psychoterapeutická poradna
- objekt C – Charita Černý Most-administrativa, bydlení
- objekt D – Věž-zvonice s bazénkem
- objekt E – pěší lávka přes (není součástí detailního řešení)
- objekt A: - dvoupodlažní objekt
- hlavní prostory: víceúčelový-společenský sál s galerií, kaple, adorační kaple
ZP: 929,6 m2
- profánní část - víceúčelová:
UP- 496,6 m2
- hlavní prostor-sál: 115 m2
- kapacita – dle provozu: ~ 100 osob
- sakrální část:
UP- 547,9 m2
- hlavní prostor-kaple: 269,3 m2 (341,4 m2-po rozšíření)
- kapacita: 228 (283) sedících
- objekt B: - dvoupodlažní podsklepený objekt
- hlavní prostory: farní kancelář, zasedací místnost, recepce/kancelář, 2 společenské místnosti/klubovny (2x40,9 m2), správa objektu (pastorace)- 2 kanceláře, psychoterapeutická poradna- 2 kanceláře, suterén- rezervy (knihovna, herna)
ZP: 226,9 m2
- objekt C: - dvoupodlažní podsklepený objekt
- hlavní prostory: sídlo místní Charity – 3 kanceláře, 3 bytové jednotky (3+kk-byt správce objektu, 2x 2+kk-byt kněze/kaplana alt. host),suterén-zázemí, sklady charity, 2 krytá garážová stání
ZP: 226,9 m2
- objekt D: - věž / zvonice s bazénkem
- věž/zvonice o výšce 20,0m s vnitřním obslužným schodištěm se suterénním prostorem-zázemí vodní technologie
- umělá vodní plocha / bazének
ZP: 59,7 m2
- objekt E: - pěší lávka přes Ocelkovu silnici
- jen koncepční návrh – pro propojení sídlišť Formanka(východní břeh) a
Černý Most I (západní břeh) (Před Bohem jsou si
všichni lidé rovni).
- výškové poměry: - výška atiky (plochých střech) . . . . .7,70 m
- výška vrcholu pultu objektu A . . . .14,77 m
- nejvyšší bod-střešní světlík kaple . . . .17,36 m
- sklon pultu objektu A . . . . 17 °
- výška věže / zvonice . . . . 20 m
- nově navržené parkovací stání ( příjezd ze severní strany z Ocelkovy ulice):
- 27 parkovacích míst
Charakteristika území / širší vztahy:
Objekty komunitního centra jsou situovány na ostrohu definovaném korytem silnice při Ocelkově ulici. Řešené území se nachází v centrální části bytové zástavby městské části Praha14 – Černý Most.
Černý Most je katastrální území v severovýchodní části Prahy, na území městské části Praha 14. Na jeho území bydlelo v 10/2006 necelých 24 tisíc obyvatel. Černý Most se skládá téměř výhradně z panelových sídlišť. Mimo jiné se na jeho území nachází nákupní Centrum Černý Most s multikiny a velkoobchody se spádovostí pro širší okolí. Ve čtvrti leží dvě stanice metra trasy B. V docházkové vzdálenosti od řešeného území se nachází konečná metra B Černý Most. Sídliště Černý Most se stavělo v etapách od konce sedmdesátých let. Řešené komunitní centrum se nachází v centru intravilánu sídliště. V docházkové vzdálenosti se jižním směrem řešené území komunitního centra panoramaticky otvírá do extravilánu volné krajiny.
Architektura, urbanismus
Umístění stavby
Komunitní centrum, jakož to soubor staveb, je dle své základní ideje (podobnosti s klášterem) kompaktně uspořádáno na místní terénní vyvýšenině v ohnisku řešených parcel. Všechny objekty jsou posazeny do předem terénně srovnané plošiny, která tvoří platformu, jenž je definována vnějším obrysem komunitního centra. Platforma je obdélného tvaru o rozměrech 40,0 x 56,5 metru.
Celé centrum je tvořeno čtyřmi stavebními objekty. Projekt nově vytváří dva hlavní veřejné prostory různých kvalit- atrium, jenž je jádrem komunitního centra a kolem zvonice na východě zcela otevřené prostranství. Svým hmotovým uspořádáním jednotlivých objektů vytváří ortogonální strukturu s vnitřním dvorem. Celé centrum je kompozičně určeno východozápadní a severojižní osou. Poloha těchto os se snaží rozvíjet současnou hmotovou kompozici místa. Středem komunitního centra je ortogonální dvůr – atrium. To je komunikačně napojeno na zmíněné osy –hlavní přístupové komunikace. Nově založená pěší komunikace určená východozápadní osou je k centru vedena po nové pěší lávce přes Ocelkovu ulici. Místně i kompozičně je tato cesta určena zmíněnou pěší lávkou na východě, na západě je ukončena zvonicí. Tato cesta nově propojuje dosud vzájemně separovaná sídliště na východní a západní straně městské části Černý Most. Navržené atrium je ve své severojižní ose otevřeno k jihu, do jediného místa s průhledem do volné dosud nezastavěné krajiny. Nově vzniklý dvůr zde plní funkci nejen vstupního prostoru do jednotlivých objektů, ale je myšleným sjednocujícím centrem veškerého veřejného dění komunity hlavně v letních měsících. Dvůr je definovaný třemi objekty komunitního centra - na severu největší hmotou objektu A obsahující víceúčelový sál a sakrální prostory, na jihovýchodě (objekt B) budovou správy KC, farního úřadu a prostor volnočasových aktivit, na jihozápadní straně dále objektem C obsahující prostory pro Charitu a bydlení.
Vůči nejbližšímu objektu s charakterem bydlení je komunitní centrum vzdáleno 28 metrů. Nejmenší odstup od silnice Ocelkovy ulice je 15 metrů. Výška okolní zástavby je 15,0 m.
Architektonické řešení
Komunitní centrum je souborem čtyř staveb-objektu A,B,C,D. Jako obytné jsou navrženy objekty A,B,C, objekt D je provozně uzavřenou zvonicí. Jednotlivé objekty jsou svými hlavními vstupy (míněných ve smyslu života komunity) orientovány do centrálního atria. Vnitřní jednota komunity je propsána jedním formálním a materiálním ztvárněním do všech řešených objektů. Všechny objekty stejně zatížené kontextem se vyznačují lapidárními kubickými tvary. O jedinou vyhrazenost se snaží sakrální část budovy A. Ta se v rámci komunitního centra snaží vymezuje tvarem a barevným pojetím užitého materiálu, kdy jednolitá výšková úroveň jednotlivých objektů je u objektu A místně narušena gradací sakrální části s vrcholem umocněným světelným tubusem nad presbytářem-významovým centrem kaple. Komunitní centrum se ve výrazu nesnaží o násilnou líbivost, dekor a podbízivost, avšak o osobitost, identičnost, vnitřní kompaktnost, vážnost, alternativu v pojetí života, která odráží vyhraněnost jedince ve svém osobním duchovním vyznání, vnitřní sounáležitosti k dané církvi resp. způsobu života.
Jednotný materiál použitý na všech objektech symbolizuje tělo, jehož nedílnou součástí je duše. Spirituální rozměr je zde vyhrazen v barevném pojetí. Obalovým materiálem všech objektů je fasádní šablonový/šindelový plech vycházející ze sortimentu nabídky německé firmy TECU (www.tecu.com) . Jedná se o materiál s označením TECU Schingles-systém kladení Rhomboids. Pro všechny objekty (kromě sakrálního prostoru objektu A) je navržen tento materiál ve specifikaci povrchu TECU Clasic(sakrální prostor TECU Gold alternativně Brass) o tloušťce 0,7 mm a obdélném formátu 600 x 600 mm. Toto formální pojetí je navrženo na všechny fasády všech objektů. Povrchy střech jednotlivých objektů jsou rovněž ve stejném materiálním, formálním a barevném pojetí, tedy celkově abstrahujícím jako je provedení fasád. U plochých střech s malými sklony bude technické provedení konzultováno s výrobcem systému. Navržený sklon plochých střech vychází z minimálního potřebného sklonu deklarovaného výrobcem pro návrh plechové střechy (tj. 3°). Alternativou u minimálních sklonů plochých střech je drážková střešní krytina typu Rheinzink. Fasádní i střešní konstrukce jsou navrženy jako provětrávané v celém rozsahu.
Objekt A je navržen jako nepodsklepený dvoupodlažní s místními halovými prostory větších rozponů. Objekty B a C na jižní straně komunitního centra jsou dvoupodlažní s jedním podzemním podlažím.
Velikosti jednotlivých objektů: - objekt A: 40,0 x 23,0m
- objekt B a C jsou si tvarově totožné- zrcadlené:
- délka jižní fasády - 15,0m
- délka východní fasády(objektu B) – 20,0m
- délka severní fasády - 8,3 + 6,7m
- délka západní fasády (obj. B) - 10,9 + 9,1m
- objekt D – zvonice: 3,0 x 3,0 m
(zvonice s vodní nádržkou): 19,9 x 3,0m)
- atrium – obdélné rozměry - 23,4 x 24,4m
- volné prostranství na západní straně při zvonici –
33,5 x 35,0m
Prostory atria, volné prostranství při zvonici na západní straně a venkovní prostory k nim přilehlé jsou v jednotné výškové úrovni -0,15 m vůči +/-0,000. Úroveň podlahy přízemí všech objektů KC (hodnota výškové úrovně +/-0,000 ) je ve výšce 0,15 m nad upraveným terénem přiléhajícím ke stavbě ze všech stran Všechny objekty komplexu (s profánním provozem) komunitního centra jsou stejně vysoké. Jednotná výška atiky je v úrovni +7,7 m. Vrchol pultu sakrální části objektu A je v úrovni + 14,770 metru. Nejvyšším bodem obytné části komunitního centra je světlík nad presbitériem, jenž je v úrovni +17,36m na +/-0,000. Výška zvonice je 20,0 metru. Zvonice je navržená jako ocelová konstrukce d diagonálním ocelovým zavětrováním-ztužením. Do výšky 13,0m nad rovinou terasy je konstrukce opláštěna sklocementovými panely. Horní část opláštěna děrovaným-průsvitným plechem (hustým pletivem). V uvnitř této průsvitné části budou situovány zvony. V horní části zvonice se v rámci nosné konstrukce pohledově uplatní motiv kříže. Předběžné způsob založení většiny částí komunitního centra je na základových pasech.
Součástí konceptu návrhu je i návrh pěší lávky na východě - přes Ocelkovu ulici. Návrh počítá s lávkou jako lehkou ocelovou konstrukcí se sklocementovým opláštěním zábradlí alternativně s mostovkou jako železobetonovým předpjatým nosníkem s bočním zábradlím se sklocementovými panely na ocel. sloupcích. Délka pěší lávky s obloukovým průhybem o maximálním místním spádu 5°(8%) je 78,8 m, předpokládaná vnější šířka mostovky je 3,0 m. Mostovka je podporována dvěma pilíři v designu sjednoceném s návrhem mostovky Tato lávka svým tvarem- prohnutím umožňuje podjezd vozidla o maximální výšce 4,5 metru.
Jednotlivé objekty jsou zděné ( alter. železobetonový skelet) navrženy v duchu keramického systému Porotherm. Stropní a střešní nosné konstrukce jsou navrženy jako železobetonové desky. Stropní konstrukce halových prostor objektu A (víceúčelový sál a kaple) jsou navrženy jako železobetonové trámové konstrukce s žebry ve dvou směrech (kazety). Stropní konstrukce sakrálního prostoru je rovněž železobetonová kazetová s pultem ve sklonu 17°. Rozpony jednotlivých prostor: víceúčelový sál-8,45 x13,93m , kaple 16,65 x 16,85m. Z akustických důvodů a snahy o co největší abstrakci členění hmot v chrámovém prostoru, je těsně pod spodní úrovní kazet stropu instalovaný bílý podhled z akustických panelů. Ve víceúčelovém sálu je prostor do kazet otevřen.
U běžných otvorů jsou užity prvky s dřevohliníkovými rámy, jižní a západní prosklená fasáda objektu A je navržena jako typová strukturální typu Schuco.
Z provozních důvodů především se snahou o umožnění co největšího využití prostoru víceúčelového sálu pro širší veřejnost, dále s ohledem na větší variabilnost dění, dopravní podmínky, a ve vztahu k přilehlým prostorům různých kvalit bylo navrženo odseparování jednotlivých nástupních prostorů do chrámu a sálu. (viz provozní schémata). Hlavní vstup do chrámu je z jižní strany přes „zlatou bránu“ a dále úzký převýšený vestibul . Pro přijíždivší autem je vytvořeno propojení vestibulu s parkovištěm na severu. Z prostoru vestibulu je vřetenovým schodištěm přístupné zázemí kostela tj. sakristie a především kůr s prostorem zkušebny pro místní sbor. Kaple jako hlavní sakrální prostor je navržena dle platných liturgických směrnic hlavně pro potřeby bohoslužeb. Při návrhu převládl důraz na bohoslužbu, jakožto akt šíření slova. Na severní stěně z vnější strany niky jsou instalovány varhany.Uvnitř niky v severní fasádě tak vznikl výklenek s postraním světlíkem, v němž je umístěn patron kostela. Veškerá akustika bude zejména pro potřeby zpěvu elektronicky upravena. V následném stupni projektu bude vyhotoven projekt akustiky, který dále vyspecifikuje podmínky pro správnou akustiku. V předběžné studii se z akustických důvodů počítá s akustickým stropním podhledem případně obkladem stěn děrovanými akustickými sádrokartonovými deskami. Na presbitérium, které je umístěno tradičně na východě chrámové lodě dispozičně navazuje z jižní strany oddělitelný prostor kaple pro soukromou adoraci. Ta je přístupná z hlavního chrámového prostoru, dále ve všední dny svým vlastním vchodem. V prostoru kostela poblíž presbitéria se nachází veškeré nutné vybavení potřebné k řádnému konání bohoslužeb – oltář(menza), ambon, sedes, lavice pro ministranty, křtitelnice motiv kříže, či ciborium pro uchování svátostí oltářních. Významnou úlohu ve výrazu interiéru chrámu hraje světlo jako tradiční symbol Boha. To štěrbinami prochází dovnitř , kde vyvolává mimořádnou atmosféru. Presbitérium spolu s oltářem je výrazově akcentováno velkým tubusem situovaným nad menzou, jakožto místa symbolické duchovní proměny. Tento tubus usměrňuje do prostoru oltáře proud světla z exteriéru. Konstrukce tubusu je navržena z nosné ocelové konstrukce , jenž je opláštěna SDK deskami. Z chrámového prostoru jsou přístupné dvě zpovědní místnosti. Sakristie je s hlavní lodí kaple propojena přes malé zádveří s prostorem pro ovládání elektroakustiky. Veškerá úprava vnitřních stěn je v bílé omítce, podlaha chrámové části a prostoru vstupního vestibulu je ze světlého mramoru. Vytápění je v kostele navrženo jako podlahové. Kapacita kostela je 228 sedících. Kostel je vybaven pevnými dřevěnými lavicemi. Z důvodů vstupních požadavků na vytvoření chrámového prostoru s možností zvětšení kapacity sedících až na 300 osob byla v přízemí pod kůrem navržena příčka mezi lodí kostela a převýšeným vestibulem na západní straně jako pohyblivá částečně prosklená panelová modulová konstrukce. Celá příčka se skládá ze sedmi bloků, kde do 1.,4. a 7. modulu jsou integrovány dvoukřídlé dveře. Tyto moduly-částečně prosklené konstrukce s ocelovým rámem jsou bodově zavěšeny na táhlech s pojezdem v kolejnicích integrovaných do konstrukce podhledu. Jednotlivé panely vždy pro zvětšení kapacity budou dočasně přesunuty na strany při okrajích kolejnic. Dodatečná kapacita pro sedící bude zajištěna dřevěnými židlemi.
Podlaha ve venkovním zastřešeném prostoru (novodobém ambitu) při objektu A je tvořena broušeným pohledovým betonem.
Hlavní přístup do prostorů s víceúčelovým sálem je ze západního veřejného prostranství. Ten svou osou navazuje na linii danou současnou pěší komunikací od západu. Za vstupem je prvním prostorem hala s návazností na pokladnu, šatnu, sociální zařízení a schodiště vedoucí na galerii v 2.NP. Kapacita sálu je dle funkce až 100 osob. Na sál navazuje prostor kuchyňky-baru a skladu. Západní nesakrální prostor objektu A je určen pro nejrůznější veřejné i neveřejné akce typu taneční zábava, koncert, presentace, výstava apod. Kreditem tohoto prostoru je jeho snadná možnost propojení s venkovním prostorem atria, jenž je myšlenou alfou a omegou místa hlavně v letním měsících. Vytápění této části objektu je zajištěno ústředním vytápěním přes systém deskových radiátorů a podlahových konvektorů při jižní fasádě v kombinaci se vzduchotechnikou. Strojovna vzduchotechniky se nachází v 2.NP objektu. Hygienické zázemí této části je velkoryse dimenzováno s ohledem na jejich možné využití při konání větších kulturních akcí ve venkovním prostoru v letním období.
Objekty B a C si jsou hmotově i konstrukčně téměř identické. Vůči severojižní ose komunitního centra si jsou vůči sobě zrcadlově obrácená. Obě stavby jsou dvoupodlažní s jedním podzemním podlažím. Jednotlivá poschodí jsou vždy v centrální části objektu přístupna dvouramenným schodištěm. Konstrukčně jsou oba objekty v podélném zděném systému s rozpětími 5-3-5 metru. Konstrukční výška jednotlivých nadzemních podlaží objektů B a C je 3,4 m, v objektu B je konstrukční výška mezi 1.NP a 1:PP snížena na 2,7m.
V objektu B je za vstupními dveřmi navržena centrální hala s recepcí, dále s kancelářemi farního úřadu, malou šatničkou, kuchyňkou a klubovnou. Stejné dispoziční uspořádání se promítá do 2.NP, kde se vyskytují prostory –kancelář správce objektu a pastoračního pomocníka, psychoterapeutická poradna a klubovna. Každé poschodí je vybaveno vlastním hygienickým zázemím. V 1.PP se nachází prostory strojovny-kotelny, dále skladové prostory, případně další prostory typu klubovna, učebna.
Jihozápadní objekt C obsahuje prostory pro Charitu a tři bytové jednotky určené především pro správce objektu, kněze příp. kaplana nebo hosta. Z důvodů potřeby zajištění garážového stání pro jednotlivé byty a z důvodu podmíněného dopravního spojení kvůli dostupnosti k objektu ( veřejné materiální sbírky pořádané Charitou) je v úrovni suterénu objektu budova z jižní strany napojena na zklidněnou komunikaci (pěší zónu s režimem zákazu vjezdu mimo dopravní obsluhu). V suterénu objektu C se nachází kotelna, sklepní kóje patřící k jednotlivým bytům, skladní prostory Charity pro potřeby sbírek, místo pro uskladnění TKO a dvě garážová stání.
Podél pozemku vedou veškeré potřebné inženýrské sítě pro obsluhu daného záměru.
Řešené území nepodléhá památkové ochraně.
Za přínosné dílčí konzultace k tématu diplomové práce patří poděkování P. Radimu Hložankovi a ing. arch. Jindřichu Synkovi.
.jpg)
